04/04 - 10/04

04-04-2011 Maun, Botswana

Asi jediný Kaiser nemá z brai zažívací potíže. Mám pocit, že se rozletím, břicho se přesně podle sinusové křivky ozývá v návalech bolesti s frekvencí pět minut. Zbytek zážitků nechám radši před záchodovými dveřmi. Alespoň, že Lyden dnes nějakou náhodou domluvil odvoz do města hotelovou klimatizovanou dodávkou. Kluci z Delta Air mi radí různé medikamenty, které si sic zapamatuju, ale nejsem “práškový typ“, takže to zkouším uklidnit jen živočišným uhlím a další konzumací jídla vyhnat to cosi ze sebe. A sakra lituju, že slivovice zmizela při prvních večerních dýcháncích.

Na letišti je poměrně klid, k mému štěstí je i letů pomálu, nevím, jak bych to teď ustál ve vzduchu.

05-04-2011 Maun, Bostwana

Příští úterý se mi bude těžko loučit s Lydenem. Majitel Mackairu je konečně zpět, ale díky problémům s imigračním a vydáváním pracovních povolení nebude přijímat dalšího pilota, minimálně do června až srpna. A Lyden sám nepřijel do Maunu kvůli ničemu jinému, než práci u Mackairu, byli s Michaelem (šéfpilot) v kontaktu dávno předtím. A tak svou přítomností sic vyhrál bitvu o první příčku na žebříčku uchazečů, avšak nadále pouze s telefonem v ruce, doma na Novém Zélandu, s očekáváním povolání do služby. Je mi úzko za něj a já sám cítím, že válečné pole přijde o dobrého vojáka, mě blízkého člověka, kamaráda. Nejsem tak slepě zaměřen na jednu společnost, ale znovu mi v hlavě běží myšlenky pomíjivých nadějí a připomínají pocit domova a civilizace. Zapomenuto, máme před sebou ještě týden společný a pár dalších samotných pro můj verdikt. 

  

06-04-2011 Maun, Botswana

Tak já nevím, je ta kočka těhotná, nebo prostě tlustá z náhlého, pravdelného přísunu potravy? Rady vítám, žere šíleně. 

07-04-2011 Maun, Botswana

Předávám štafetu Gingerovi, co dvě hodiny v noci slyším jeho úprk na toalety. Ráno by pak splynul s čerstvě natřenou bílou stěnou a jen zrzavý vlas byl vidět. Zalézá do nory, s Lydenem jedu na letiště na povinnou obchůzku dopravců. Zůstávám, Adam nabízí dopolední rybaření, s díky odmítám, potřebuju dnes potkat ještě pár lidí, Kiwi už o nic nebojuje a jede s ním. 

Ging se vzdává a jede k doktorovi. Diagnóza smrtelná, normální cestovní průjem. Musím ale z vlastní zkušenosti uznat, že místní bakterie dokážou člověka solidně potrápit. 

08-04-2011 Maun, Botswana

O letišti jen v krátkosti, standardní ranní obrážení dopravců, pozdrav, připomenutí své tváře a konec. Hodinku nudy tedy zabíjíme cestou do, nakonec zavřené, zvířecí rezervace poblíž Maunu. Důvodem je prý vysoký stav vody?!

Poslední Lydenův pátek jsme pasovali tak trochu na rozlučku, nemyslím ale, že se bude nějak extra vyjímat mezi zatím odslouženými. Odpoledne je však vskutku zajímavou přípravou, hlavně z hlediska vedlejší zábavy. Už dříve jsem v Lydenovi poznal skrytého pyromana, avšak po tom, co si zakoupil kopii zippáku a plechovku plynu do zapalovače, hoří dětská skluzavka, židle, stůl i servírka. 

A i ve Sports Baru je dnes přece jen trochu jiná atmosféra. Staré rockové pecky se derou z reprobeden a skupinka bílých, odhadem čtyřicátnic, se velmi dobře baví, respektive tančí, s komunitou místních pilotů. Příjemné to odreagování v tak upřímně přátelsky naladěné společnosti. Lyden si rozlučku náležitě užívá, krátce po příchodu se vytáčí na patě a odchází s nevolností zpět do hotelu. Štafetový kolík se nejspíš posunul od Gingiho dál, pociťuje problémy více než podobného rázu. 

09-04-2011 Maun, Botswana

Kopíruji a vkládám první větu z předchozího dne. Jen Ginger chytl let v Macku asi na půl hodinky.

Odpoledne si alespoň zpestřujeme výlet lodí, zprostředkovaný k hotelu přimknuté safari společností. Z mnoha stran jsem doposud slyšel, že je delta Okavanga poslední roky značně vodnatá, což potvrzuje i množství zatopených přistávacích stripů. Když pak průvodce vykládá o vyschlém korytu pod námi před několika lety, je to k nevíře. Čtyři metry hloubky, šířka koryta a všudypřítomná bujná vegetace ničemu takovému ani ve snu nenapovídá. Jsme na samém okraji delty, blízko města, přesto krajina působí neskutečně panensky. Jen čouhající kůly z vody značí bývalou hranici rezervace zmíněné výše a teď už chápu její prozatímní uzavření. Na břehu sledujeme několik antilop, divokých prasat, orlů ve stromech, na které je však můj objektiv krátký, potřeboval bych alespoň 300mm. Žirafy obírající koruny stromů jsou ale dostatečně velkým objektem i zážitkem. Znovu nahození motoru po klidném pozorování a minimalizování tak vyplašení vrší náš výlet, zase někdy na viděnou, žirafky. Sakra já se těším do delty, jestli dostanu job!

10-04-2011 Maun, Botswana

Na letiště tentokráte mířím sám, ale většinu dopoledne prospím v terminálu, úplně mrtvo. Alespoň pořizuji pár snímků letounu prezidenta Botswany.

Lyden se přes den rozhodl spakovat a odjet další den autobusem do Gaborone, strávit zde dva dny a ve středu nakonec domů na Nový Zéland. Jedenáctého ve čtyři hodiny ráno se loučíme…